KDE NÁS NAJDETE
Z NAŠÍ NABÍDKY
MŮŽETE POŽÁDAT
KONTAKTY
FORMULÁŘE

TÉMA ...

ADHD - syndrom deficitu pozornosti spojený s hyperaktivitou

ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder) je zkratka, která vychází z terminologie Americké psychiatrické asociace – jedná se o označení pro syndrom deficitu pozornosti spojený s hyperaktivitou (subtypem je ADD – syndrom deficitu pozornosti bez přítomnosti hyperaktivity). Jde o jeden ze dvou v současnosti nejčastěji používaných termínů označujících potíže hyperaktivních dětí.
Druhým termínem používaným v souladu s Mezinárodní klasifikací nemocí Světové zdravotnické organizace je hyperkinetická porucha a její subtypy - porucha pozornosti a aktivity a hyperkinetická porucha chování. Hyperkinetická porucha chování je diagnostikována, pokud je porucha aktivity a pozornosti doplněna i problematikou v chování dítěte – opozičním chováním a agresí, případně i jinými poruchami chování. Obě diagnostické kategorie (ADHD a hyperkinetická porucha) se do jisté míry překrývají. Termín ADHD zahrnuje mírnější, parciální poruchy a nezahrnuje poruchy chování. Lze ho diagnostikovat, pokud se u dítěte vyskytuje alespoň jedna porucha ze dvou (porucha pozornosti nebo hyperaktivita/impulzivita). Termín hyperkinetická porucha zachycuje závažnější příznaky, včetně poruchy chování, a lze jej diagnostikovat, pokud se příznaky objevují jak v domácím, tak ve školním prostředí.
Zmíněná terminologie označuje projevy dětí, které jsou nepozorné a nadměrně aktivní, impulzivní. Jedná se o příznaky trvající dlouhodobě, chronicky, které jsou zřetelné již od raných vývojových stadií a neodpovídají mentálnímu věku dítěte. Výrazně vystupují zejména v situacích, které jsou náročné na udržení pozornosti, kontroly pohybů a tlumení impulzů. Jsou tedy zjevné zejména v období vstupu dítěte do základní školy, která tyto situace navozuje.
V české terminologii se používají i označení typu hyperkinetický nebo hyperaktivní syndrom, hypokinetický nebo hypoaktivní syndrom – zde se jedná o děti, které také trpí poruchou pozornosti, ale dominuje u nich pomalé osobnostní pracovní tempo, pasivita až letargičnost. Zdají se být myšlenkami někde jinde, často utíkají do svých vlastních, vnitřních světů, nezřídka u nich pozorujeme i tzv. denní snění. Někdy působí až dezorientovaně, jako by byly „mimo realitu“. Nejednají impulzivně, jejich reakce jsou spíše zpomalené. Působí apaticky, proto bývají nezřídka vnímány jako líné, pohodlné. Přestože nereagují bezprostředně, bývá i u nich pozorována emoční labilita a nízká frustrační tolerance – dlouho nereagují a posléze na minimální podnět zareagují neadekvátně prudce.
Termíny hyperkinetický syndrom a syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou jsou termíny pocházející z lékařské (psychiatrické) terminologie. V poradenské psychologické a pedagogické praxi zahrnujeme projevy hyperaktivních dětí pod termín vývojové poruchy chování (VPCh). Tento termín používá i aktuálně platná školská legislativa, např. zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.
V literatuře lze též zaznamenat termín specifické vývojové poruchy chování, který naznačuje odlišení problematiky těchto dětí od prostých poruch chování jako jsou např. krádeže, záškoláctví, lhaní, atd. Specifikem vývojových poruch chování je to, že se jedná o problematiku vrozenou, kterou vlastními silami nedokážou ovlivnit – na rozdíl od poruch chování, které nejčastěji vznikají vlivem sociokulturního prostředí nebo v důsledku snížených rozpoznávacích schopností u dětí s mentální retardací či jinými zdravotními oslabeními apod.
Specifické poruchy chování, které se velmi často vyskytují v kombinaci se specifickými poruchami učení (SPU), bývají z tohoto důvodu zahrnuty do obsáhlejšího termínu specifické poruchy učení a chování (SPUCh). Tyto děti jsou pak vedeny jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a podle současných platných právních předpisů jim má být věnována zvýšená péče.

Čerpáno z literatury: Jucovičová, D., Žáčková, H. Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině.
Praha: Grada, 2010


ADHD

TÉMA:

© Pedagogicko-psychologická poradna Frýdek-Místek 2015 - 2018 • Design and PHP by HVD • Kolikátý návštěvník?